Už pár týdnů cítím velmi silně touhu napsat moje malé ( velké ) uvědomění …
Vždy ale narazím na prázdnotu slov 🙂 A tak text nakonec smažu…
Tentokrát však moje touha sdílet své hluboké myšlenky byla přenesena na plátno a pokusím se tedy i o pár slov…
Z obrazu vnímám sílu a klid zároveň, stejně tak jako sílu přítomného okamžiku.
Došla jsem k uvědomění, že velká část z nás včetně mě, jsme uvěřili jedné velké iluzi.
Kolik z nás, kteří jdeme cestou ke svému nitru, jsme byli na nějaké terapii, kde jsme se vraceli do minulých životů, do dětství, do traumat a bloků…
Kde jsme stále hledali příčinu našeho trápení…
Kde jsme čistili, odpouštěli ( na toto téma jsem také napsala pár slov , můžeš přečíst zde : 🙂
Kde jsme se stále vraceli někam, kde už dávno nejsme…
Před pár týdny jsem pocítila takový jakoby rozjasnění mysli 🙂 a uvědomila jsem si, že je to vlastně jedna velká iluze…
Hra na oběť, stále a dokola, jen v duchovním kabátku…
Stále silněji pociťuji, že neexistuje nic jiného, než teď. Přítomný okamžik.
Bolesti, které jsme prožili v dětství, která si neseme jako traumata ( tím nemám nic proti traumatům, sama jich několik mám a docela dlouho jsem se jich nechtěla pustit) , tak ty už tady ale s námi nejsou..
Ano, někdo podotkne, že jsou uložena v podvědomí…
Ale jsem toho názoru, že záleží jen a pouze na našem já tady a teď, zda se tímto necháme i nadále ovládat a nebo se teď rozhodneme a začneme tvořit svět takový, jaký je pro nás v pořádku. A pro každého je v pořádku něco jiného, takže nemá smysl se porovnávat a soudit jak to mají druzí.
Jen chci říct, že velká iluze je v tom, že tím, že se stále zaobíráme bolestmi, co se nám stali, jsme stále ty malé oběti, které hledají viníka.
Také jsem toho názoru, že na určité úrovni jsme si sami vybrali, co v tomto životě zažijeme a některé situace jsou pro náš život prostě dány.
Některé situace nemůžeme změnit, ale můžeme změnit to, jak se tím buď necháme nebo nenecháme ovlivnit.
Podle mých zkušeností, to jediné, co můžeme udělat proto, abychom se zbavili bolesti a utrpení, je PŘIJMOUT vše co se už stalo. Přijmout, že to už nemůžeme změnit… Neříkám, že s tím máme souhlasit, ale čistě přijmout tu skutečnost…
Určitě je dobré si zvědomit prográmky, které nám brání v tom jít dál a bořit naše omezení…
Uvidět je a změnit to, co změnit můžeme…
Nemyslím si ale, že bychom se v těch prográmkách měli stále dokola plácat a vracet se k nim…
Protože ta SÍLA je pouze teď a tady. Není ani v minulosti plné bolestí, není však ani v budoucnosti plné strachů…. Je teď a tady…
Vše je vlastně tak strašně jednoduché, ale jsme naučeni ve všem hledat složitosti, které tam mnohdy ani nejsou…
Nevím, jestli tento názor budu mít za rok 🙂 Ale teď tohle vnímám jako mé velké AHA a tak sdílím i s vámi.
Je v pořádku jít na terapii, je v pořádku pochopit proč se nám děje to, co se nám děje…
Často ale uvízneme v tom, že svou zodpovědnost předáváme do rukou terapeutů a nevíme jak dál…
Je to jednoduché, převezměme zodpovědnost za svůj život do našich rukou a pojďme tvořit svět, jaký je pro nás v pořádku.
Kdyby se má slova dotkla srdce alespoň jednoho z vás, má to smysl.
Pojďme žít…
Přeji si, abychom každý uviděl tu sílu přítomného okamžiku…
Děkuji, že jste
S Láskou Michaela…
