Poděkování těm, co způsobili bolest…

PODĚKOVÁNÍ TĚM, KTEŘÍ MI ZPŮSOBILI BOLEST…

Tak jsem dnes pojmenovala mé další zamyšlení ♡

Děkuji dnes všem, kteří mi způsobili bolest, ať už fyzickou, či emocionální…

Všem, kteří ve mě vyvolali pocit křivdy, ublížení, ponížení a smutku.

Dnes už vím, že mi každý jeden z těchto lidí umožnil poznat to, co nechci… Abych mohla jít za tím, co chci. 🙂

Díky těmto lidem jsem si uvědomila, že jsou velmi důležití v našich životech proto, abychom si mohli uvědomit, že jsme v pozici oběti, kdy svou sílu odevzdáváme ze strachu, že nám bude ublíženo ještě víc. 

Ve skutečnosti nám nemůže být ublíženo, pokud to my sami nedovolíme.

Co se stalo už nikdy nezměníme, protože ta situace tady už dávno není.

Mnozí z nás si ji neseme ve svém nitru jako křivdu, jako bolest, která nás stále volá o pozornost.

Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že jediné co můžeme změnit, je teď a tady způsob, jakým vše co se stalo budeme vnímat, přestaneme cítit bezmoc…

Právě v takových chvílích, kdy nás potká velká bolest, ztráta nebo bezmoc, máme nádhernou možnost změnit svou budoucnost. A nebo taky ne. Záleží na tom, jak na danou situaci budeme reagovat. Z jaké úrovně. 

Z úrovně mysli se často dostáváme do role oběti, která za nic přeci nemůže.

Z úrovně srdce, kde dokážeme uvidět souvislosti a podívat se na danou situaci z nadhledu. Tady také můžeme přijmout skutečnost, že neexistuje vina…

Díky těmto lidem jsem také došla do bodu, kdy neuznávám žádný směr, náboženství či návody na cokoliv. 

Jediné co uznávám, je řeč mojí duše, mých zkušeností , bolestí i radostí.

Díky této řeči dokážu porozumět sobě. Dnes vím, že já jsem ten, kdo tvoří můj život. A ano, v některých oblastech stále sklouzávám do roli oběti. 

A stále se učím být více a více v přítomném okamžiku, protože jedině tam se ukrývá naše síla 🙂 

Jsme-li v souladu a v přítomném okamžiku, nemáme potřebu bojovat se světem, s lidmi ani sami se sebou. Nemáme potřebu se porovnávat či jinak soutěžit.

V takové chvíli jsme tím, kým jsme sem přišli být a vnímáme veškeré souvislosti s otevřeným srdcem. Neviníme, nesoudíme, přijímáme, respektujeme. 

A jsme jen lidé, takže je v pořádku, když se občas propadneme na úplné dno. Tam hledáme, kudy z toho ven. Hledáme někoho, kdo nám ukáže cestu z utrpení. Nikdo takový tady ale není 🙂 My jsme tím, kdo nás z utrpení může vyvést…

Občas se inspirujeme lidmi, kteří vypadají, že toho znají více a umí více. Je to však jejich cesta, mnohdy nepotřebujeme tolik znalostí abychom byli jednoduše šťastní, úspěšní a zdraví. 🙂

Učme se od těch, kteří žijí svůj život v souladu sami se sebou. Od těch , co nás nemanipulují tím, co by se mělo a nemělo, ač to myslí sebelépe. A pokud už zjistíme, že jsme „narazili“ , vzpomeňme si na to, že právě teď je ta chvíle, abychom poděkovali za zkušenost a vydali se cestou tvůrce 🙂 

Mnohdy se snažíme zachránit svět a zapomněli jsme sami na sebe. Přitom právě tím, že budeme v souladu se sebou, můžeme přinést světu nejvíce. 

A čím? 

Tím, že když žijeme život v souladu se svou jedinečností, vyzařujeme nádhernou energii, sílu a klid. Do našeho prostoru tak přichází situace, lidé na stejné „vlně“ 🙂 

Zlo a dobro v úrovni srdce neexistuje..Vše je celek a nelze jej rozdělit.

Jen ze svého středu můžeme vnímat propojení tmy a světla ☯︎

Nesuďme – respektujme

Neučme – sdílejme 

Neodmítejme – přijímejme

☯︎

Toť mé dnešní zamyšlení… 

Jestli to takhle budu vnímat i za pár měsíců netuším… Jsem na cestě a děkuji za to, co mám teď. 🙂 

Děkuji, že jste dočetli až sem. ♡

s Láskou Michaela