Čím dál více se mi stává, že to, jak vnímám život, bytí a různé situace, se mi nedaří dát do slov tak, aby se text shodoval s tím, co cítím.
Ale i tak se o to pokusím 🙂
Je to takový zvláštní stav. 🙂
Hodně teď chodím do lesa, čistím si svůj prostor a řekla bych, že dost důkladně.
A protože si čistím právě ten SVŮJ prostor, ne jen kolem mne, ale především uvnitř mne, tak nenásilně, jakoby s lehkostí z něj odchází vše co není úplně v souladu s mým vnitřním nastavením a vnímáním…
Ne jen věci, ale i situace a lidé. A právě u lidí je na tom krásné to, že byť je mám ráda takové jací jsou, tak už nejsou mou součástí.
Přichází mi různá uvědomění a postupně zjišťuji, že mi nikdo nemůže říct, co bychom měla nebo neměla dělat, jak žít, co opustit a naopak co přijmout.
Žádný kouč, mentor, učení (byť je třeba 2000 let staré ) , kartářka, terapeut a tak dále… A tím nikoho z nich neshazuji 
Každý jsme jiný a každý si informace které k nám přichází hodnotíme na základě svých zkušeností, bolestí, radostí, traumat apod.
Co vyhovuje 1000 lidem, tak třeba právě Tobě to vyhovovat nemusí, protože na nevědomé úrovni jsi jiný/á.
Často věříme různým „učitelům” ,protože oni to přeci žijí na 100% .
Věříme jim i přesto, že nám to jejich vědění ve skutečnosti dobře nedělá.
Často svůj pocit zastíníme právě vírou v to, že někdo druhý to přece ví lépe a řekne nám, co je pro nás dobře a co špatně
Je také pravdou, že pro některé to takto je lepší, není to tak bolavé, jako kdyby se měli rozhodovat čistě sami za sebe a převzít tu zodpovědnost za svůj život.
Ale on to nikdo jiný než my sami vědět nemůže. Každý jsme si prošli jinými zážitky, zkušenostmi a přišli jsme sem s určitým nastavením.
Je v pořádku inspirovat se tím, co s námi rezonuje, co v nás vyvolává klid a soulad.
Přesto však svá vědomá rozhodnutí děláme na základě sebe a svých vnitřních ukazatelů 
Je krásné, když člověk dokáže sebe uvidět jako čistou bytost, bez viny a výčitek. Uvidět se očima Lásky 🙂
Lásku (tu neomezenou a čistou ) nemůže vnímat ten, kdo ji sám v sobě nevidí. Přesto že Láska je všude, některé z nás jakoby míjí.
Záleží na tom, kam zaměřujeme svou pozornost. Je to jako se světlem.
Někteří i přesto, že je nádherný slunečný den, se dokážou soustředit převážně jen na ty věci, lidi a situace, které se mu nelíbí, které v něm vyvolávají strach, nenávist apod.
Pak už ale nedokáže vnímat ten nádherný slunečný den.
Nevědomé činy nás dovedou na rozcestí, kde si vědomě volíme cestu
Já si třeba volím ten nádherný slunečný den.
Je to o každém z nás. Každý máme tu svou pravdu a je třeba ji žít v souladu sám se sebou.
Co je pro mě pozitivní a v souladu, pro druhé může být negativní a nepřijatelné. A je to tak v naprostém pořádku.
V dnešní přehlcené době často nevíme, jaké informaci věřit. Proto je dobré vnímat své pocity a věřit právě jim. Svému nitru. Své intuici.
Je to jen můj další pohled na život a je v pořádku, když ty to máš jinak
Děkuji, že jste.
Díky vám poznávám sebe
A přesto, že žijeme v duálním světě, Láska o které mluvím duální není
S Láskou Michaela.
