Dnes malé zamyšlení o síle v našem středu 🙂
Svět není jen černý nebo bílý…
Život není ani černobílý 🙂
Je plný barev, vůní, vjemů, pocitů, emocí, bolestí, radostí ….
Nevím kdy a kde se začlo vše pojmenovávat a vnímat jako dobré nebo špatné. Jako světlé a temné… Jako příjemné a nepříjemné… Jako přijatelné a nepřijatelné… A asi je mi to i jedno, kdy…
Nevím téměř nic… Ale co vím, je to, co cítím, co chci a co nechci… Co je mi příjemné a co je mi nepříjemné… Co se mi líbí a co se mi nelíbí…
Také vím, že v mém životě a světě není jen černá nebo jen bílá… Vím, že v mém životě obojí je součástí mne samotné. Jsou dny, kdy se ocitám na jedné nebo druhé polaritě a necítím se tam dobře… Jako by mi tam něco chybělo… A ano. Chybí mi v tu chvíli rovnováha obojího.
Na své cestě jsem si přišla na to, že někdy světlo směřuje ke tmě a tma směřuje ke světlu, je to tak v pořádku a dle mého naprosto jasné 🙂 Když se vydáme ze tmy , dojdeme za světlem a naopak. Představuji si to jako ležatou osmičku, kde na jedné straně je černá a na druhé bílá. A tam, kde se cesty protínají je náš střed. Tam se nachází síla přítomného okamžiku.
Síla nás samých 🙏🏻
Možná naše trápení a nespokojenost spočívá v tom, že jsme ztratili sami sebe.
Žijeme v době, kdy řešení čehokoliv jako první hledáme na internetu. Ať už jde o zdraví, vztahy, peníze či práci.
Kolik z nás, když nám není dobře a něco nás trápí, zůstane sám se sebou a navnímá se na své tělo, na sebe… ??
Myslím si, že většina sáhne po instantním řešení pana ‚‚gůgla‘‘ a snaží se vměstnat do informací , které se tam píšou.
Cítíme se špatně možná taky proto, že se neustále porovnáváme. V médiích jsme obklopeni hvězdami a ‚‚vzory‘‘ a toužíme být jako oni… Proč?
A díky těmto ‚‚vzorům‘‘ a zaručeným radám se dostáváme na temnou polaritu ,kde si nepřijdeme dost dobří.
Stačilo by jen vypnout tv, wifi a občas i naši mysl a zůstali bychom jen sami se sebou, takoví jací jsme, v pořádku.
Nedívali bychom se na to, co mít z nějakého důvodu nemůžeme, ale viděli bychom to, co máme TEĎ a dokázali bychom za to být vděční.
Byli bychom tady a teď se vším, co potřebujeme ke šťastnému a naplněnému životu.
A co že to potřebujeme?
To víme jen každý sám. Nikdo nám nemůže říkat, co potřebujeme ke štěstí. Protože jen my to doopravdy víme. My jsme ti, co rozhodují o kvalitě svého života.
My jsme zodpovědní za vše, co se nám v životech děje. A dokud svou zodpovědnost budeme přehazovat na něco, někoho nebo osud, šťastní nejspíš nebudeme. Ale kdo ví, mluvím jen z vlastní zkušenosti 🙂
Vím jen to, že záleží na mě, jak se na danou situaci budu dívat. Buď jako na katastrofu nebo jako na příležitost, nový začátek nebo součást cesty, kterou zatím nevidím jako celek.
A jak to mám já?
Jsou dny, kdy se ztratím a vrhnu se do náruče pana gůgla hledat co a jak mám či nemám a hledám zaručené rady 🙂 A je to tak ok, naštěstí si zavčasu uvědomím, že jsme právě skočila na černé políčko kousek od mého zlatého středu plného klidu… a vrátím se zpět. 🙂
Také jsou dny, kdy je vše dokonalé a mám tendenci druhým líčit a vysvětlovat jim, jak je zrovna tohle úplně nej… Zapomenu, že každý má to své a já vím prd o tom, co je pro něj dobrý nebo ne. Joo, to je taky fajn, ale v tu chvíli jsem si odskočila na bílé políčko a brzy si to uvědomím a šup, zpět na značku 🙂
Buďme sobě sluncem které hřeje, vracejme se do svého středu, když to půjde… 🙂
Buďme druhým světlem na jejich cestě. Tmy máme totiž každý plný kapsy 🌑
Děkuji, že jste a společně tvoříme svět krásnější 🙂
S Láskou Michela.
Zamyšlení se rodilo při malbě nádherného obrazu 🙂 Najdete ho TADY
