Dnes s vámi budu sdílet kousek mé cesty o tom, jak se mi změnil život o 360 stupňů 🙂
Jsem obyčejná holka, která od malička chtěla malovat obrázky.
A tak jako každý, i já se v životě setkala s různými situacemi. Některé navždy zůstanou zaryté hluboko s jizvami a na některé už si ani nevzpomenu…:)
Dnes to vidím tak, že dokud budeme vnímat život rozděleně, nejspíš nepocítíme naplnění, štěstí ani pocit hojnosti…
Hned vám povím, jak to myslím.
Život nám dává lekce, vesmír nám plní přání, bůh nás trestá a podobné věty jsme určitě každý slyšel…
Já to dnes vidím tak, že není JÁ a život ukládající mi lekce, JÁ a vesmír plnící mi přání, bůh jako někdo kdo by mě měl trestat.
Dnes cítím a řeknu to hodně zjednodušeně a slovy, která mám k dispozici, že vše jsem já a vše je moje dílo 🙂 Samozřejmě v tom mém životě který si tady žiju.
Dokud budeme vytvářet odpor a snažit se něco získávat, o něco bojovat, něco odhánět, likvidovat nebo manipulovat, budeme si tím jen vytvářet přesně tohle – Odpor, touhu, válku, nelásku, nespokojenost, křivdu, nespravedlnost…atd.
Snažíme se stále hledat něco, co jsme nikdy neztratili 🙂 A ne, nemusíme se za to vinit. Prostě to jinak neumíme, ZATÍM 🙂
A tím hledáním si vytváříme překážky. Sami sobě. Svou myslí, svým pohledem mimo tento okamžik.
Stále si něco přejeme a když si přejeme, pravděpodobně i očekáváme.
A tím vzniká velká propast.
Mnohem jednoduší je nechat prostor sami sobě, svému životu aby se věci mohli dít v souladu s naší podstatou. S naší jedinečností .
Nabyli jsme dojmu, že teď tady není to, co by mělo být.
Opravdu?
Právě, že teď tady je vždy přesně to, co tu být má, abychom dokázali uvidět, v jakém směru se díváme mimo tento okamžik. Kam svou pozornost odkláníme od přítomného okamžiku ….
Pamatuji si jako by to bylo včera, když jsem byla ve velkých sr…. a jednou v noci na čerpací stanici, kde jsem pracovala, jsem si tak povzdechla a řekla si, tak asi mám žít takovýhle život.
Z nějakého důvodu tohle prožívám, tak to prostě tak přijímám. Vzpomínám, jak niterně jsem přijala skutečnost takovou, jaká byla…
Absolutně bez očekávání s odhodláním žít to nepříjemné období po zbytek života…
A víte co?
Ulevilo se mi, neměla jsem sílu, ale cítila jsem klid. I v tom šíleném období plném strachu, lží ( vlastních lží sama sobě ), jsem cítila vnitřní klid.
Myslím, že asi tak po týdnu, kdy jsem niterně procítila přijetí toho, co je, se mi otočil život o 360 stupňů 🙂
Jako by mávnutím kouzelného proutku se vše začalo skládat a já jen hleděla na ty zázraky.
Stačilo málo, nepřekážet sama sobě a nechat život dít se tak, jak má.
A s pokorou tohle dělám dodnes. Věřím a i přesto, že mě moje hlava a ustrašená mysl občas zavedou na scestí, vždy se vrátím k sobě a vím, že není důvod, abych trpěla. Vím, že vše se poskládá nejlépe bez mého zasahování. 🙂
A tak si prostě maluju, protože to je moje přirozenost… Protože přes nádherné malby mohu předat klid, lásku a světlo, které v sobě nosím.
Podle „odborníků“ bych měla natáčet reely, mít profi fotky, texty psát pomocí AI a mraky dalšího…
Měla bych prodávat podle návodů a nenápadně manipulovat s těmi, kteří mi věnují svou pozornost, svůj největší poklad, svůj čas… Ne děkuji 🙂
Dál zůstanu obyčejnou holkou, která miluje malování andělských obrazů…
A dál budu ctít svobodu každého z vás. Dál budu vděčná za každého, kdo zabloudí na mé stránky a začte se do slov, které vypráví mé srdce 🙂
Dál budu nesmírně vděčná, když si někdo koupí obraz či cokoliv jiného, protože vím, že mu přinese klid, Lásku a světlo. Byť je to jen na okamžik, když se na něj zadívá… Ale právě z těchto malých okamžiků se skládá celý náš život.
Dál budu nedokonale psát to, co zrovna cítím a tak, jak umím…
Dál budu fotit reálné fotky, které nejsou dokonalé, ale jsou plné života 🙂
A budu nadále věřit, že svou tvorbou a obyčejným přístupem s pokorou k životu rozsvítím život alespoň jednoho z vás 🙂
Život není složitý, život je krásný…
Stejně jako my…
Stačí přijetí…
Stačí důvěra…
V pokoře a v pravdě k sobě samým…
Buďme sami sebou, ne jako ten druhý….
Neodevzdávejme svou zodpovědnost ničemu z venčí…Ani vesmíru 🙂
My jsme vesmírem a vším kolem.
A nevím, proč tohle píšu zrovna dnes, pravděpodobně to někdo potřebuje číst 🙂
Ale naslouchám hlasu svého srdce…
A nevím, jestli to budu cítit za rok stejně, ale teď to tak mám.
Co bude zítra, to netuším, ale vím, že se snažím o to, aby zítřek byl krásnější 🙂
Pro nás pro všechny.
Děkuji, že jste…
s Láskou Michaela.
