Tento příspěvek a obraz vznikal v energiích „lví brány“ 🙂
Dokončen byl 11.8.2024 a najdete jej zde 🙂
Tyto dny nás vedou ke zklidnění, k usebrání…
K tomu být sám se sebou a naslouchat tichému hlasu svojí duše.
Tyto chvíle se svou duší jsou neobyčejně obyčejné 🙂
Jsou to záblesky, momenty, kdekoliv, s kýmkoliv…
Je to letmý pohled na letícího krkavce při jízdě autem… Je to zvuk tekoucího potůčku v lese…
Je to paprsek ranního slunce, který se prodral až k nám domů …
Padající hvězdy na noční obloze…
Jsou to chvíle kdy tvořím, ale také chvíle když například nakupuji. V tom každodenním chaosu dokážu vnímat klid a jedinečnost každého z nás.
Zvuk letícího hmyzu při večerním zalévaní zahrady…
Zpěv ptáků při ranním rozbřesku…
Stékající kapka deště po oknech…
Těch chvil jsou miliardy.
V každodenním shonu však někteří přestávají vnímat tyto kouzelné okamžiky. A utíkají za iluzí vlastní dokonalosti, za potřebou vymezit se, oddělit se, stále s něčím bojují a dokazují především sobě, že oni jsou lepší a znají lepší svět…
A možná právě díky boji, snaze se z něčeho vymanit, od něčeho se oddělit, jim uniká to PODSTATNÉ 🙂
Naprosto jednoduché, čisté bytí, kde není potřeba na něco si hrát…
Je úplně jedno, kde se nacházíme… To podstatné je, zda dokážeme svět vnímat z úrovně srdce.
Zda dokážeme rozpoznat pasti duchovního ega…
Žijeme-li přítomným okamžikem, nepotřebujeme bojovat.
Nepotřebujeme cokoliv dokazovat.
Nepotřebujeme si cokoliv vynucovat.
Nemáme ani potřebu druhé manipulovat.
Nemusíme od ničeho utíkat…
A jak poznat to „PODSTATNÉ“ ? 🙂
Jedině to opravdu důležité a podstatné s námi zůstane až do posledního výdechu…
Nic jiného…
Je to klid našeho nitra…
Hlas naší duše…
Mikro okamžiky, při kterých přestáváme cítit strach…
Odevzdání se životu a přijetí všeho, co tu je. Ať už je to cokoliv.
A pokud se nám to nelíbí, tak si položme otázku, komu v nás se to nelíbí? Proč se nám to nelíbí? Co v nás má potřebu s tím bojovat a zbavovat se toho?
Ztišme se…
Možná uvidíme celý náš život z obrovského nadhledu a uvědomíme si, že vlastně řešíme samé zbytečné věci 🙂
Dovolme si to.
Dovolme si důvěřovat sobě, svým niterným pocitům…
Protože to jsou ti praví ukazatele, zda se nacházíme ve své hlavě či ve svém srdci.
Není na tom nic složitého.
Stačí nedávat důležitost tam, kde opravdu není 🙂
Dokážeme-li teď sestoupit do svého nitra, život se promění v jednom jediném oamžiku.
Přijde neskutečná úleva…
Pocit klidu…
Možná vás teď napadá , že je potřeba se proto zbavit telefonů, televizí, občanek, cukru, alkoholu a všeho, co by nás snad mělo v sestoupaní do nitra a procítění klidu omezovat 🙂 Co není „čisté a duchovní“
Ale není to potřeba. Protože to není podstatné 🙂
Protože na tomhle fakt nezáleží…
Záleží na tom, co vnímáme mezi nádechem a výdechem…
Vnímáme sebe? Hlas duše?
Nebo vnímáme to co je venku, hlas naší mysli?
Obojí je k životu potřeba, jen je dobré udržet rovnováhu …
Nechme druhé, ať si žijí tak, jak potřebují…
Nic o nich nevíme…
Pojďme jenom být 🙂
A žít si ten svůj život tak, jak nejlépe umíme…
Vše co je zde napsáno je jen můj pohled na život a samozřejmě, že každý vnímá ten svůj život po svém 🙂
Děkuji, že jste
