Dnes, když jsem se procházela probouzejícím se lesem, spatřila jsem Anděla…
Tiše tam ležel…
Cítila jsem z něj Lásku a klid… Jemně ke mě promlouval.
Předal mi spoustu vzkazů a poselství, jedno však bylo pro nás pro všechny. 🙂
Padl, aby nám ukázal svá nádherná křídla.
Abychom pochopili, že už můžeme…
Už můžeme vzlétnout za svými sny, vzlétnout z našich vyhřátých hnízd.
Už se nemusíme bát vykročit na svou cestu životem.
Jdeme-li po své cestě, dveře jsou otevřené.
A když ne, vždy k nim najdeme klíč.
Někdy nám brání strach z neznáma, strach udělat ten první krok a opustit svůj známý prostor.
Také jsem měla strach, když se mi v hlavě zrodil nápad dát výpověď a věnovat se čistě tomu, co naplňuje mé srdce. 🙂
Ale volání duše bylo natolik silné, že strach proti tomu byl tááákhle prťavoučký 🙂
A tak jsem skočila a vzlétla s důvěrou v život.
Často mi od vás do zpráv chodí právě takové dotazy a obavy, když stojíte na rozcestí.
Náš anděl nám svá křídla ukázal, tak pojďme vzlétnout 🙂
Třeba až ke hvězdám.
Jak praví můj oblíbený citát :
„Když si něco přeješ, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“
Paulo Coelho
Láska je všude kolem nás, stačí jen otevřít srdce a uvidíme ji.
Děkuji, že jste <3
