Často se snažíme o to, aby nás druzí pochopili. Aby porozuměli tomu, co jim říkáme a nejlépe aby tak i žili.
Snažíme se o to, protože nám se takhle žije dobře, tak přeci se musí žít dobře i ostatním…
ALE…
Nejde to. Nemůže nás nikdo pochopit pouze z předávaných slov, textů, videí nebo obrazů.
Hladovému neporozumíš, pokud jsi sám nebyl hladový…
Zlomenému, když sám jsi nebyl zlomený…
Zkušenosti se nemůžeme naučit v knihách nebo na kurzu.
Zkušenosti si potřebujeme prožít, abychom s pokorou mohli porozumět nejprve sobě a následně těm, kteří se prochází v hlubinách svých stínů…
Myslím si, že nemůžeme chtít, aby nás druzí chápali. Pro většinu to není možné. Každý jsme jedinečný a není třeba soudů.
Přijměme tu různorodost, jedinečnost a moudrost každého. Nesnažme se zasahovat do cesty druhého, on si ji potřebuje projít sám ve všech úrovních. Nepřebírejme domněle zodpovědnost za druhé 🙂 Nejde to. Není to možné.
Buďme sami sebou, buďme zranitelní, ne však manipulovatelní. Předávejme jen SVÉ ZKUŠENOSTI, NE ZKUŠENOSTI DRUHÝCH. Jedině tak dokážeme vnímat slova mezi řádky…
Každý z nás si k pochopení a uvědomění dojde sám. Někdo dříve, někdo později.
Porozumíme tehdy, když se ztišíme. Když vnímáme ,,mezi řádky “…
Často se snažíme nasoukat do těch úžasných slov, pravidel a návodů…
Ale v tu chvíli ztrácíme sami sebe a scházíme na cestu, která většinou není naše.
A je to tak naprosto v pořádku, protože tímto si nacházíme skrze překážky a neporozumění opět tu SVOU cestu. Tu svou jedinečnost. 🙂
Buďme v souladu se sebou…
Děkuji, že jste
