Nelze oddělit neoddělitelné …☯️

Takový název si dnes vybral tento dech beroucí a jedinečný obraz. 

Troufám si říct, že jsem doposud takto hluboký obraz, který není jen obrazem, ale silným a jemným průvodcem na cestě do těch nejhlubších míst, ještě nemalovala.

Ráda bych se teď pokusila o to, předat slovy co jsem při jeho malbě zachytila z prostoru klidu 🙂 

Život jako takový, nepotřebuje disciplínu. Potřebujeme autenticitu, projevit svou jedinečnost. 

Nepotřebuje učitele. A když, tak takové, kteří o tom, že jsou učiteli, neví…🤍

Nechce po nás boje, ale respekt a přijetí jeho různorodosti a barevnosti.

Chce po nás, abychom žili život s pokorou a Láskou. Možná se mi chce říct obyčejný život, ale tímto slovem to nelze popsat.. Obyčejný ve své neobyčejnosti. 🙂 

Není důležité, jakou značku nosíme, co používáme…

Důležité je, abychom s tím, co nás obklopuje, co denně používáme, byli v harmonii a souladu. Abychom se cítili klidní, spokojení. 

Nic a nikdo není horší nebo lepší. 

Nevyvíjejme na sebe ani na druhé tlak, zbytečně tím vytváříme protitlak.

Nechme ať se věci stanou, nemusíme se přeci bát, že by k nám přišlo něco, co není pro nás. 

Vše co v životě prožíváme a i to co neprožíváme ( ač bychom strašně moc chtěli) je přesně to, co potřebujeme. 

Učí nás každý okamžik v našich životech. Každičký. Každá situace, každý pohled do očí, každý dotek, každá slza…

Dokonalost možná neznamená mít vše do nejmenších detailů podle našich představ a přání… Dokonalost je možná velmi jednoduchá. Přijímat život ve své nedokonalosti a neočekávat co by se jak mělo dít…

Vše je se vším propojené… Spojené…Neoddělitelné…

A pakliže se snažíme oddělit něco, co oddělit nelze, na základě požadavků našich egoušků a myslí, pak si způsobujeme bolest. Jak sami sobě, tak navzájem… Ať už vědomě či nevědomě. 

Neexistuje výhra ani prohra. Neexistuje totiž soupeř. Ve skutečnosti jsme tím soupeřem my sami. 

Dovolme si být obyčejní a nedokonalí ve své jedinečnosti 🙏🏻

Nesnažme se druhé učit, poučovat, vysvětlovat a směřovat… 

Nevíme co oni potřebují ( i když to přeci naše mysl ví nejlépe 🙂 )

Říkejme své názory a neodsuzujme názory druhých, i když s tím naším neladí. Je to tak v pořádku, že esence toho druhého hraje v jiné tónině než ta naše. 

Nikdo nás nemůže nic naučit i kdyby chtěl. I kdyby to bylo s tím nejčistším záměrem. Vše má svůj čas. Je to stejné, jako by se vysokoškolák snažil učit prvňáčka i kdyby oba strašně moc chtěli. I kdyby se vůlí a disciplínou prvňáček naučil vše, co mu vysokoškolák ukáže a napíše, nebude to mít hloubku, protože tomu nebude rozumět. Nebude tam to podstatné. Nebude to jeho, nebude to on… 

Neznamená to, že je někdo hloupější a někdo chytřejší. Někdo dál a někdo pozadu. Každý je přesně tam, kde být má. 

My nemůžeme určovat a posuzovat co by kdo měl, jaký by měl být a co by měl umět a neumět. Nejsme toho hodni. Nemáme na to právo. 

Jsme tady a teď a právě teď děláme ten nejdůležitější krok směrem tam, kam chceme jít. Každý krok teď a tady je ten nejdůležitější, protože jiný neexistujte 🙂 

Ať už ho děláme vědomě, či nevědomě, vždy je to ten správný krok. Zavede nás tam, kde se máme ocitnout. Není potřeba přehnaně hledět daleko k vysněnému cíli, do dáli, protože to nejpodstatnější leží přímo před námi tady a teď.  Mnohdy to často přehlížíme jako něco, co není důležité. 

Chytáme se do pastí našeho vlastního ega. Je to tak strašně jednoduché, zachytit se. Vysvobodit se však z této pasti přináší mnohdy velkou bolest, ale jen chvilkovou 🙂 Protože pokud to zvládneme, čeká na nás klid, prázdno ve kterém se ukrývá všechno, mír, ticho…. jedním slovem LÁSKA.

Nesnažme se vidět složitosti tam, kde nejsou. 

Neoddělujeme to, co oddělit nelze. 

Žijme svůj „obyčejný“ život v jeho nádherné neobyčejnosti. 🙂 

Děkuji, pokud jste dočetli až sem 🙏🏻

Je to jen můj pohled na život, to, jak to mám já. Jak vnímám život z prostoru klidu … A to že to má každý jinak je úplně v pořádku. 🙂 

s Láskou Michaela 

 

obraz můžeš zakoupit tady 🙂