Popis
Pokusím se slovy vyjádřit poselství tohoto velmi silného a jedinečného andělského obrazu.
Tyto dny jsou velmi zvláštní, svou energií, která je jemná, třpytivá, líbivá a nenásilně se proto dostává do těch nejhlubších míst v nás.
Dnes bych chtěla psát o mém pohledu na život. Na to, jak jej žijeme „obráceně“ …
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč chudí chtějí být bohatí, nemocní zdraví, ti co jsou sami chtějí mít toho nejúžasnějšího partnera, ti co jsou tlustí chtějí být hubení, ti co mají rovné vlasy si je natáčí a naopak?
Možná si řeknete že je to přeci jednoduché, prostě chtějí to, co nemají.
Ano. A podle mě je v právě v tomto ta největší past.
Proč nechceme to, co máme a snažíme se mít to, co nemáme? Nebo to, co má někdo jiný?
Všude máme dnes návody, kurzy, knihy, semináře a já nevím co všechno na to, jak získat to, po čem naše srdce tak moc touží. Takže většina z nás si zadá cíl, směr a hlava nehlava si jde za tím, co chce, za tím co nemá a pravděpodobně ani mít z dlouhodobého hlediska nebude… A pokud už toho na krev dosáhne, zjistí, že ho to vlastně nenaplnilo tak, jak předpokládal. A nastaví si za chvíli jiný cíl, ještě více vzdálenější a kolečko se opakuje.
A je úplně jedno, o jaké téma jde. Pro někoho to je zdraví, pro někoho láska, pro někoho peníze, pro někoho práce. Vlastně se točíme stále ve stejných drahách.
Kolik lidí jde hlouběji, tam, kde to bolí a zeptá se proč já nemám to. A proč to chci? A proč mám zrovna tohle, zrovna tak, jak mě se nelíbí.
Co když v tom je ta past. Máme to, co se nám nelíbí a ani nemáme mít něco jiného, to jen náš egoušek milý nás táhne tam, kde si myslí, že to bude lepší. Ale kdepak.
My máme přesně to, co mít máme. A máme to z toho důvodu, abychom tuto skutečnost přijali, abychom přijali sebe takoví jací jsme. Jsme chudí? Opravdu je to tím, že něco děláme špatně ? Jo, tak neříkám, logicky když děláme kroky, které vedou k chudobě, bohatí nejspíš nebudem, ale co když se snažíme a platíme veškeré guru a kurzy pro získání onoho bohatství a naše ego se tetelí, že už brzy to bude dobrý a ono stále nic? Přece děláme ty správné kroky, tak jak nám to poradili… Dosadit si můžeme cokoliv, můžeme jíst zdravě, sebezdravěji a stále nejsme zdraví? Naopak je nám hůře? Jak je to možné?
Já to vnímám tak, že je mnohem jednoduší honit se za něčím, co vypadá jako opak toho, co nemáme. Protože takhle v běhu necítíme, že se sami sobě vzdalujeme dál a dál. Odevzdáváme svou moc, zodpovědnost a snažíme se být někým jiným. „Lepším“
A zapomínáme, přehlížíme to nejpodstatnější a to, že jsme teď a tady přesně takoví, jací být máme. Stačí přijmout fakt, že tohle je momentálně naše verze, kterou POTŘEBUJEME pro svůj další růst.
Umět přijmout život takový, jaký je. Umět přijmout sebe, každou svou část a především takové, které se naší mysli nelíbí.
Co se stane, když přijmeme například to, že jsme chudí, že momentálně nemáme peníze. Myslím tím přijmeme z úrovně srdce, dojde k smíření s touto situací bez soudů a snahy cokoliv měnit.
Co se stane? Povolí neskutečný tlak, uvolní se tak prostor, pustíme otěže kontroly a budeme se moc nadechnout s nesmírným vnitřním klidem.
Zjistíme, že nemáme co ztratit a že je možné vlastně jen získat.
Stejné je to s nemocí. Nemoc tady není za trest. Je to úžasná možnost porozumět sobě v té nejhlubší a nejčistší podstatě. Nemoc k nám promlouvá a budeme-li k sobě upřímní a svlékneme celoživotní lži a dovolíme si s bolestí pohlédnout opravdovému vzkazu, který nám nemoc přináší, uleví se nám. Protože už nebudeme křečovitě držet pózu a dovolíme si být sami sebou. Byť nemocní. Ale my. A tady začíná uzdravení.
V momentě přijetí srdcem, smířením sami se sebou, vzniká první krok ke zlepšení.
Takže z mého pohledu na život není potřeba se zlepšovat, a honit se za vysněným cílem, nebo takhle, je, ale ne bez předchozího přijetí. Protože bez něj je to jen zase další běh plný lží sám sobě do kapsy. Běh za tím být někým jiným a ne sám sebou.
Nemusíme se stydět za to, jací jsme, protože každý jsme jedinečný a nikdo nikdy nemůže říct, co je nebo není lepší. Protože každý ví úplný prd o tom, jak to má druhý. Natož jak to má on sám.
Neznám moc lidí, kteří vlastně ví, kým jsou… A abychom to zjistili, je potřeba otevřít oči, srdce a uvidět to, kým nejsme…
Je to můj momentální pohled na život a na to, jak je svět obrácený a pokud ty to máš úplně jinak, je to v pořádku. 🙂
Dovolme si přijmout tu klidnou sílu, která se ukrývá v každém z nás. Hlas, který nás tiše vede a nikdy neutichne.
Obraz je velmi silný a naléhavý. Klidná síla v podobě anděla a draka, jako ta nejvyšší ochrana pro to poznat, kým nejsme a začít být tím, kým jsme.
Nikdy není pozdě a dnes v energiích novoluní a příchodu roku Draka , co víc si přát.
Průvodce nás provádí sítí našich lží jemně tak, abychom v souladu se svou duší mohli jít po cestě, která je ta naše.
Děkuji, že jste.
s Láskou Michaela.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.