Popis
Dnes jsem se ponořila do hudby a esence úplňku, který nádherně působí 🙂
Vznikl tento velmi silný andělský obraz s názvem – Dovolme si pocítit čistotu bytí..
Jeho síla a naléhavost dnes vedla mé štětce, tahy a s jemným úsměvem jsem se nořila hlouběji a hlouběji do prostoru klidu, odkud ke mě přicházeli informace, které má mysl nezná…
Srdce však nádherně září jako dnešní úplněk a mysl zůstala v koutečku tiše jako myška.
Obraz nese krásné poselství a já se teď pokusím uchopit jej do slov…
V dnešní době jsme přehlceni hledáním a návody. Ať už je to na cokoliv.
Stále hledíme ven a do dáli… Stále se ptáme a čekáme, že nám někdo nebo něco z venčí dá odpověď na hluboké otázky , které pociťujeme jako prázdnotu, jako bychom nebyli celí…
Nespokojenost, roztěkanost…
Co vlastně hledáme ? 🙂
Možná klid ve svém nitru… Pocit bezpečí… Pocit naplnění…
To vše ale není možné nalézt venku… To vše vychází z naší jedinečnosti.
A ta nás provází celičký život. Od narození do posledního vydechnutí.
My ji však takto nevnímáme. V dětství a dospívání ji naopak vnímáme spíše jako naši neschopnost… Neschopnost být přijatelní pro druhé…
A pokud si to dovolíme, budeme se umět podívat na svůj život z úrovně srdce.
Dovolíme si pocítit štěstí bez pocitu viny… Při úplně jednoduchých činnostech…
Při věcech, které nám byly zakazovány, odepírány, označovány jako nevhodné, nedobré a nepřijatelné….
Mohly to být „maličkosti“ jako plakat když jsme cítili, ,že plakat potřebujeme…
Smát se, když jsme se smát chtěli….
Skákat a běhat, když se nám chtělo…
Spát když jsme byli unavení…
Jíst to, co jsme chtěli…
Jen tak být…
Jen tak žít..
Tohle vše nám bylo nejspíš zakazováno, usměrňováno, odepíráno…
A ano, měli jsme poznat věci a situace, ve kterých nám nebylo dobře… Abychom poznali, co do našeho prostoru nepatří 🙂
Abychom lépe porozuměli svým niterným pocitům.
Dřívější „důležité“ věci jsou pro nás dnes nedůležité a původně nedůležité věci jsou pro nás dnes velmi důležité…
Jako třeba šťastný život… Dovolit si jen být…
Dnes už pro nás není těžké říct NE tomu, co ve svém životě nechceme… co nejsme my.
A můj názor je ten, že k tomu není potřeba disciplína.
Někde jsem slyšela, že disciplína je forma sebelásky. I jsem to tak v tu chvíli vnímala…
Ale dnes, když se nořím hlouběji do prostoru klidu, vnímám to jinak.
Dnes vnímám, že disciplínu potřebujeme tehdy, když nežijeme život v souladu se svou jedinečností …. Se svou duší..
Vnímám, že disciplína jako taková je vědomé udržení určitého řádu.
Láska ale nemá žádný řád… 🙂
Láska je…
Život sám o sobě nepotřebuje řád, který by mu někdo stanovoval…
Život jako takový je tvořen v souladu s nejvyšším řádem a na to my smrtelníci jen těžko přistupujeme…
Ano, jsou to velmi hluboká slova vedoucí k hlubokému zamyšlení a nejspíš nezapadá do našeho života který žijeme tady v této realitě… 🙂
Ale na okamžik, když zavřeme oči, nádech …. výdech… na ten okamžik si dovolíme pocítit čisté bytí…
Netlačme se někam, kde by chtěla být jen naše mysl… Naše duchovní ego nahazuje pastičky a háčky velmi rádo, pověsme na ně radši staré přesvědčení a kabáty a lži, ve kterých nám není dobře. 🙂
Odevzdejme vše, co nás tíží… Nechme k sobě přijít život v jeho nejčistší podobě 🙂
Jediné co opravdu potřebujeme je upřímnost k sobě samému…
Život není o síle něco udržet, život je o plynutí… Přijetí a odevzdávání… Porozumění tomu, proč nás bolí slova a činy druhých… O možnosti uvidět jej v celé jeho kráse… V celé jeho jedinečnosti…
Dovolme si žít 🙂
Dovolme si být obyčejní… Upřímní… Nedokonalí…
Dovolme si plakat, vztekat se, neumět spoustu věcí, neznát, nemít….
Dovolme si uvidět život v jeho nejčistší podobě…
Děkuji, že jste dočetli až sem… Jsou to jen malé záblesky , které vnímám v prostoru klidu, odkud ke mě přichází a já je přenáším na plátno v podobě andělských obrazů…
Každý má tu svou jedinečnost a to je na tom to krásné 🙂
s Láskou Michaela…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.