Popis
Obraz plný klidu, vnitřního smíru, kdy v nás samých utichne boj mezi hlavou a srdcem…
Chvíle, kdy opustíme potřebu znát odpovědi na své hluboké a mnohdy bolavé otázky.
Chvíle, kdy najednou přestáváme chtít mít vše pod kontrolou, kdy odevzdáváme těžké myšlenky plné strachu a z úrovně srdce necháváme život, ať se děje tak, jak je potřeba…
Každý na své cestě zabrousíme do hlubin s názvem ‚‚oběť‘‘…
Do období našich životů, kdy máme pocit, že za naše trápení a bolesti mohou ti venku…
Období, kdy se naše bolesti a trápení opakují, často bolest s každou podobnou situací sílí…
A taková období jsou pro nás velmi důležitá, dávají nám možnost pohlédnout opačným směrem, k sobě…
Tam, odkud vychází bolest.
A tam můžeme poznat, že okolní svět za naše bolesti nemůže.
Začínáme přebírat zodpovědnost za svůj život a díváme se na svět z jiné úrovně. Z nadhledu.
Chytáme nový svěží vítr do plachet a zjišťujeme, že je tu i jiná cesta, než cesta utrpení….
Získáváme sílu a přicházíme díky této cestě na dávno zapomenutá traumata, křivdy, smutky….
Máme snahu je uzdravovat, léčit, čistit, harmonizovat, odstraňovat 🙂
A tu se z nenadání nacházíme ve stejném kolečku..
Vyplouvají na povrch stále hlubší a hlubší témata z nynějších či minulých životů…
A je to vlastně úplně stejná úroveň, jako v tom prvním období…
Období oběti. Máme pocit, že když bolesti zmizí, uzdraví se, či nějak zharmonizují, tak bude náš život jiný…
Lepší 🙂
I tato období jsou velmi důležitá pro to, abychom mohli pocítit vnitřní smír. 🙂
Přijde totiž uvědomění, že je to ten stejný kruh, ve kterém bloudíme a my začneme věci, situace a lidi přijímat z úrovně srdce, bez soudů, bez potřeby je měnit…
S pokorou.
Uvědomíme si, že vlastně není co uzdravovat, není co zachraňovat nebo pátrat po příčině.
Uvědomíme si, že TEĎ A TADY jsme v pořádku. Že bolesti, nemoci , ztráty či neúspěchy je potřeba v první řadě přijmout. Ukazují nám, kudy jsme šli a kde jsme dlouho sami sobě lhali v domění, že nás někdo nebo něco zachrání.
Stejně tak dokážeme svůj prostor udržovat čistý a nepustíme si do něj nic, co by jej znečistilo, ať už by to měli být lidé či nějaké předměty 🙂
Přichází vnitřní smír a odchází potřeby něco čistit, měnit či po něčem toužit.
Je však důležité vědět, že ani jedna z výše uvedených cest není špatně nebo dobře.
Že v každém okamžiku jsme to my, kdo si vybírá další krok. Někdy je to ku**a těžký, neopakovat stejné reakce.
A nemá smysl si to vyčítat. Prostě když si to uvědomujeme, je jen otázka času, kdy se ustálíme ve svém středu natolik, že nás okolní vichřice nedokáže zlomit či vychýlit daleko 🙂
Kdy si uvědomíme, že jsme to my, kdo vládne svému životu 🙂 Ne nikdo druhý. Jsme to my, kdo cítíme, víme a známe.
Důvěřujme svým pocitům, svému vnitřnímu vedení a svému vnitřnímu smíru 🙂
Klid a příměří mezi srdcem a hlavou.
Rovnováha, která se odráží ve všech směrech našich životů.
Nejsme špatně. Nikdo z nás.
Jen jsme se možná vydali cestou druhých 🙂 A vždy tu bude možnost vykročit na tu svou cestu přirozenosti.
Ať už se nacházíme v jakékoliv části naší cesty, není potřeba si cokoliv vyčítat. 🙂
Stejně existuje jenom TEĎ 🙂
Vše ostatní je snaha naší oběti o pozornost.
Děkuji, že jste…
s Láskou Michaela.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.