Popis
Dnes vznikl velmi silný andělský obraz Artofsoul – Máme vše, co potřebujeme mít…
Nejspíš není náhodou, že vznikl v poslední kalendářní den roku 2023… Nejspíš nese určité informace tam, kde je potřeba…
Většina možná oslavuje konec starého a příchod nového kalendářního roku. Někteří přechod nového roku slaví o něco později a někteří vůbec. A všechny varianty jsou v pořádku tehdy, pokud je to v souladu s tím, co uvnitř opravdu vnímáme.
Vy, co mne sledujete nebo znáte, víte, že vám často přeji a děkuji za to, že jste. A není to jen fráze, je to hluboká pokora a poděkování. Za každého z vás.
Protože bez vás bych nemohla být tím, kým jsem.
Přeji dám dnes, abychom milovali a přijímali každou naši část… Především takové části, které se nám na sobě nelíbí… nebo se nelíbí druhým na nás. Hleďme do sebe, do svého nitra s pokorou a těm „nepříjemným a nelibým“ částem se nevyhýbejme. Naopak, uviďme , že nám ukazují místa, kde nejsme v souladu se sebou a snažíme se žít život podle někoho nebo něčeho…
Přeji nám, abychom se nechytali do ezo, rádoby duchovních, do politických a manipulativních pastí… Či jakýchkoliv jiných háčků, na které se často velmi lehce a někdy i nevědomě chytneme a necháme se vláčet směrem, který ve skutečnosti není náš. Někdy zaručené rady, hlásání „vyvolených“ a těch, co už ví všechno jsou cesty k utrpení a ztráty sami sebe.
Přeji nám, abychom si co nejvíce uvědomovali, že my jsme těmi, kdo ví a má vše potřebné k tomu, abychom žili naplněný život v radosti, klidu a lásce. Vše potřebné neznamená vše co si přejeme či chceme. Vše potřebné dnes myslím tím, co opravdu potřebujeme k prozření a porozumění sami sobě. Někdy potřebné může být bolavé, vždy ale, pokud neupadneme do role oběti, uvidíme odpověď a směr k našemu nitru…
Přeji nám, abychom nemoci, ztráty a bolesti nebrali jako utrpení či neštěstí, ale jako úžasnou možnost jak porozumět sobě. Možnost podívat se do místa, kde to nejsme my. Kde si nasazujeme masku jen proto, abychom zapadli a zalíbili se… Kde se bojíme odmítnutí, zesměšnění apod… Do místa, kde přebíráme zodpovědnost za druhé… Kde určité věci děláme jen proto, aby se ti druzí neurazili, nenaštvali, neublížili si…. Potlačujeme sami sebe a nenecháme druhé, aby i oni si nesli svou zodpovědnost za svůj život, reakce a chování…
Přeji nám, abychom si dovolili nevědět… Neznát další kroky, když vykročíme do neznáma. Nepotřebujeme vše vědět a ani to nelze. Protože každý víme jen to, co opravdu vědět máme. Ke každému se dostane ta podstatná informace tehdy, kdy má. Vše co potřebujeme víme a máme. A pokud máme pocit, že nám něco chybí, je to pouze tím, že jsme ztratili sami sebe a snažíme se mít něco, co nám nepatří. Je potřeba s pokorou přijmout i to, že nemáme to, co bychom chtěli.. Protože právě takové situace jsou nám největším darem. Umožňují nám porozumět a pochopit, o čem je štěstí…
Dovolme si věřit sami v sebe. V to, co nám je přirozené. Každý máme dar. A to ten, že jsme tu. Není potřeba rozlišovat kdo co umí, potřebné je, abychom každý jeden z nás žil svůj život v souladu a dělal přesně to, co je pro něj přirozené a v čem se cítí klidný a naplněný. Neporovnávejme, protože pro mě je to třeba malování hlubokých obrazů, které se dotýkají nitra…, psaní textů, které mi k obrazům přichází… pro někoho to může být péče o rodinu, pro druhého jízda na kole… A pro každého z nás je darem něco jiného. Nikdo jiný nám přeci nemůže říct, jaké máme dary. To víme jen my a poznáme to právě podle toho, že při takové činnosti se ztrácí čas a prostor a my dokážeme jen být, klidní a vyrovnaní tam uvniř…
Nenechme se zlákat do přesvědčení druhých, pokud to s námi opravdu neladí.
Je v pořádku si přečíst knihu, článek, poslechnout videa.. Ale je důležité vědomě vnímat, zda informace uvedené s námi ladí či nikoliv. A pokud ne, prostě otočme pomyslný list a nechme takové informace těm, pro které jsou třeba životně důležité. 🙂
Víme pramálo o sobě, natož o druhých. Respektujme určitý řád, který nejsme schopni uvidět a rozumem pochopit.
Buďme k životu pokorní a nelžeme sami sobě. To je jeden z největších důvodů našich utrpení a bolestí.
Nehledejme vinu ani viníky. Neházejme naši bolest na druhé. Bolest je jen krásný ukazatel toho, kde nechceme převzít zodpovědnost za svůj život a za své činy. Kde je pro nás jednoduší ukázat prstem ven, než si uvědomit, že je jen na nás, jak na svět kolem budu reagovat.
Žijme šťastné životy a nechme žít i druhé…. Přesně tak, jak žít potřebují. 🙂
Děkuji, že jste.
V obraze je nesmírné množství informací, které jsem se chabě pokoušela přenést do textu a vím, že každý jeden z vás v něm uvidí to své. 🙂
Obraz je malován s Láskou a pokorou k životu, akrylovými barvami a ošetřen lakem.
Rozměr plátna 30×50 cm
Velmi silný průvodce do dalších dnů… 🙂
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.