Takový nese název i poselství nový nesmírně silný úplňkový obraz 🙂
Když se setkají dvě duše, nepotkávají se jen dvě těla, dvě mysli, dva příběhy.
Potkává se světlo se světlem a zároveň stín se stínem.
V očích toho druhého můžeme poprvé uvidět svou vlastní krásu.
Tu, kterou jsme možná dlouho přehlíželi, zpochybňovali nebo schovávali.
A v jeho srdci se zrcadlí naše hluboké stíny, které dlouho spaly.
A v jeho přítomnosti se tak začínají tiše probouzet části nás, které jsme nechtěli cítit.
Ne proto, aby nám ublížil, ale proto, že nám nastavuje zrcadlo.
Zrcadlo, ve kterém se ukazuje celistvost.
Nejen to, co milujeme, ale i to, co jsme se naučili odmítat.
A v tento okamžik může vzniknout opravdové setkání.
Ne mezi dvěma lidmi, ale uvnitř nás samotných.
Možná jsme čekali na slova.
Na potvrzení.
Na jasné vyjádření.
Ale čím hlouběji jdeme, tím víc si uvědomujeme, že to nejdůležitější se odehrává v tichu našeho nitra.
V prostoru mezi doteky.
V prostoru, kde už není třeba nic dokazovat.
Kde láska přestává být závislá na odpovědi a stává se stavem bytí.
Možná si partnery nevybírá naše vědomá mysl.
Možná je vybírá něco v nás, co ví , co potřebujeme uvidět, procítit a přijmout.
A tak se někdy nepotkáváme proto, abychom spolu zůstali, ale proto, abychom se skrze sebe vrátili ke své podstatě.
K místu, kde se světlo a stín přestávají oddělovat a začínají tvořit celek.
K místu, kde už není potřeba nic měnit, dokazovat ani hledat.
K místu, kde se naše srdce znovu stávají tím, čím vždy byla… celistvá.
Děkuji, že jste.
S láskou, Michaela 🤍
