Popis

Nezastavitelná

❤️

Kolik věcí v našem životě vlastně nevychází z nás, ale ze starých vzorců, které jsme kdysi převzali.

Vzorců, které nám říkaly, jací bychom měli být.
Jak bychom se měli chovat.
Co je správně.
Co už je moc.
Kdy máme mlčet.
A kdy se raději přizpůsobit.

Jenže čím více se díváme sami do sebe, tím častěji zjišťujeme, že mnoho z toho nejsme my.

Nejsme strach.
Nejsme pochybnosti.
Nejsme potřeba zasloužit si lásku.
Nejsme potřeba být dost pro druhé.

To všechno jsou jen příběhy, které vznikly ze strachu.

Možná už dávno před námi.

Možná je nesly naše maminky.
Možná naše babičky.
A možná je s láskou předaly dál, protože samy nic jiného neznaly.

To ale neznamená, že je musíme žít i my.

Pokud chceme jiný život, nemůžeme se řídit mapou, kterou vytvořil strach.

Musíme si vytvořit svou vlastní.

Takovou, která vede k lásce.
K hojnosti.
K důvěře.
K vnitřnímu klidu.

Ne proto, že bude život najednou bez překážek.

Ale proto, že už nedovolíme strachu rozhodovat za nás.

Někdy se staré vzorce ozvou velmi silně. Stáhne se žaludek. Objeví se známé otázky.

Jsem dost?
Udělala jsem něco špatně?
Co když…
Co si o mně pomyslí?

A právě tady můžeme udělat něco úplně nového.

Na chvíli se zastavit a uvědomit si…

Tohle nejsem já.

Jsou to jen staré hlasy.

A my už je nemusíme poslouchat.

Stejně jako nemusíme žít podle představ druhých.

Někdo se dívá na stejný obraz a vidí anděla.

Jiný v něm uvidí amazonku nebo absolutní nepochopitelnou věc.

A víte co?

Vše je v pořádku.

Protože nikde není napsáno, jak máme tvořit.
Jak máme cítit.
Jak máme milovat.
Jak máme prožívat svůj život.

Každý z nás se dívá na svět vlastníma očima.

A právě v tom je jeho krása.

Kdo říká, že nejde spojit vášeň a živočišnost s něhou, láskou a vnitřním klidem?

Proč jsme uvěřili, že musíme být buď silní, nebo citliví?

Buď divocí, nebo klidní?

Buď světlo, nebo stín?

Život přece nic z toho neodděluje.

To jen naše mysl se to kdysi naučila.

Ve skutečnosti jsme celiství.

Můžeme být něžní a zároveň odvážní.

Klidní i vášniví.

Můžeme plakat a přesto být silní.

Můžeme mít otevřené srdce a zároveň pevné hranice.

Nemusíme oddělovat nic z toho, čím doopravdy jsme.

A právě tady se stáváme nezastavitelnými.

Ne proto, že už nikdy nepadneme.

Ne proto, že se nikdy nebudeme bát.

Ale proto, že se už nepřestaneme vracet sami k sobě.

Nezastavitelný člověk není ten, kdo bojuje s celým světem.

Je to ten, kdo přestal bojovat sám proti sobě.

Kdo se přestal zmenšovat, aby se vešel do představ druhých.

Kdo si dovolil tvořit, milovat a žít po svém.

A když se někdo zeptá, jestli je to tak či tak?

Možná už nebude potřeba odpovídat.

Protože nejde o to, co vidí druzí.

Jde o to, co cítíme my.

A právě tam začíná  svoboda.

Nezastavitelná. ❤️

 

 

Děkuji, že jste.

S láskou, Michaela 🤍

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vyrobila: Michaela Němcová, Svojšín 119, Stříbro

Na veškerý obsah www.artofsoul.cz se vztahují autorská práva.